Rubrika: Akce

První písemná zpráva o Volarech pochází z roku 1359, soumarská osada ale jistě existovala již předtím. Kostel zde byl založen ve 14. století, kdy byl součástí farnosti Zbytiny. Pozdně gotická přestavba, kdy byl volarský svatostánek vystavěn z kamene, proběhla roku 1496. Původní kostel byl roku 1688 radikálně přestavěn a zvětšen v barokním slohu stavitelem Janem Canavalem. V roce 1724 byla zvýšena věž o 11 a čtvrt lokte, aby zvony bylo lépe slyšet. Kostel několikrát vyhořel, ať již po úderu blesku do věže či při velkém požáru města v létě 1863.

Kaple přistavěná k lodi na jižní straně nese název Tusetská a byla vystavěna k uložení obrazu z dřevěné Stožecké kaple. Spodní část věže s gotickým zaklenutím je nejstarší dochovanou původní stavbou ve městě. Ve věži jsou celkem 4 zvony: nejstarší Marie a tři nové z roku 1994: Kateřina, Václav a Josef. V létě můžete slyšet obnovené tzv. soumarské zvonění o desáté hodině večerní, které dle tradice navádělo zbloudilé karavany soumarů do města.

Volarské muzeum sídlí v roubeném alpském domě z roku 1794 blízko náměstí. Otevřeno je od května do září s výjimkou pondělí. Má stálé expozice věnované alpské architektuře starých Volar, solné Zlaté stezce a pochodu smrti. Každoročně nabízí vždy i několik sezónních výstav. Vystaven je i původní hodinový stroj z kostelní věže či torza soch z lesní křížové cesty. Volarská historie je úzce spjata s obchodní komunikací zvanou Zlatá stezka, po níž byla z bavorského Pasova do českých Prachatic přepravována sůl. Volary byly významným nocležištěm na trase Zlaté stezky, jejíž největší rozmach spadá do období 12.-16.století. Tehdy přes Volary procházelo týdně i přes tisíc nákladních koní a Volary se na provozu soumarských karavan významně podílely.

Chov dobytka býval chloubou Volar, podle chovatelů volů dostalo nejspíš město i své jméno. Voli byli sice pomalejší nežli koně, ale naopak silnější a klidnější, což v horských podmínkách bylo důležitější. V polovině 19. století se z Volar vyváželo na maso do Prahy, Lince a Vídně 20 až 30 volů týdně. V roce 1910 se ve Volarech chovalo pouze 52 koní, ale zato přes 2 000 kusů hovězího dobytka. Volary měly 400 hektarů polí, avšak na 2000 hektarů pastvin. Na lukách v okolí města stávalo na 500 roubených seníků. Seno z nich se do města sváželo až v zimě na saních poté, co podmáčené louky zmrzly. Nejstarší dochované pocházejí z 18. století a byly stavěny bez jediného kovového hřebíku. Jak praví citát: „Seno tu bylo zlatem a krávy zlatým prasetem. Jim a dřevu se tu podřizovalo všechno!“

Volary bývaly známy jako „alpské městečko“ či „šumavské Tyroly“. Bývaly označovány za největší roubené město u nás a to ještě i po velkém požáru z r. 1863. Zdejší roubená architektura alpského typu je unikátem v českých zemích. Volarské alpské domy mají nezvykle plochou střechu, pod níž je ukryta jak obytná, tak hospodářská část domu. Typickou částí domu jsou ozdobně vyřezávané pavláčky. Volarské alpské domy jsou ojedinělou kategorií lidové architektury u nás a od roku 1995 i památkovou rezervací. Navštivte část Staré Město a volarské muzeum v roubeném alpském domě z 18. století.

Staří Volarané byli rázovitou komunitou patrně alpského původu. Od okolních obyvatel Šumavy se odlišovali jazykem, zvyklostmi, tradicemi i uzavřeností své společnosti. Staré Volary byly ojedinělou enklávou horské Šumavy. „Co jsou Čechům Chodové, to jsou pro šumavské Němce Volarané,“ uvádělo se. Nářečně se starým Volaranům říkalo Wallingři. Pro jejich odlišnost se jim přezdívalo „šumavští Číňané“. Byli výtečnými chovateli dobytka, vyhlášenými pytláky a dokonale ovládali vše, co se týkalo zacházení se dřevem a jeho zpracováním.

Níže naleznete stručný přehled přírodních a kulturních zajímavostí z blízkého okolí. Souhrnné informace a případnou asistenci s plánováním vašich výletů vám rádi poskytneme přímo v našem penzionu.

V nejbližším okolí můžete navštívit:

Muzeum

Volary, Prachatice, Lenora, Vimperk, Český Krumlov,České Budějovice

Zámek

Zámek Vimperk,Zámek Kratochvíle, Zámek Hluboká,Zámek Český Krumlov

Krytý plavecký bazén

Volary, Prachatice, Marina (Lipno – Frymburk)

Lázně

Bad Füssing (D),Waldkirchen (D)

Lyžování

České Žleby,Horní Vltavice,Mitterdorf-Philippsreut (D),Hochficht (A)

Zimní stadion

Vimperk

Kino

Volary, Prachatice, Vimperk, multikino České Budějovice

Přírodní zajímavosti

Medvědí stezka, Třístoličník, ledovcová jezera, zřícenina hradu Hus Po celém území chráněné krajinné oblasti Šumava se nachází mnoho krásných a značených cyklostezek a turistických tras. Přejeme vám jen ty nejpříjemnější zážitky z chvílí strávených u nás.

Boubín (1362 m) tvoří spolu s ostře tvarovaným Bobíkem (1264 m) charakteristickou siluetu. Na vrcholu (bez rozhledu) najdeme chráněný trigonometrický bod I. řádu a malý obelisk s nápisem ‘Kardinal Fürst von Schwarzenberg, 3.8.1867’ na paměť návštevy pražského arcibiskupa. Dnes stojí na vrcholu hory rozhledna, z které máte Šumavu jak na dlani. Při jasném počasí jsou vidět i Alpy.

Boubínský prales (920 – 1110 m) o rozloze 666,41 ha byl vyhlášen národní přírodní rezervací již v roce 1858. Světově známý prales leží na jihovýchodním úpatí hory Boubín. Dnešní jádro Boubínského pralesa, tvořené zejména bukem, smrkem a jedlí, je nejzachovalejším zbytkem původních rozsáhlých šumavských smíšených horských lesů, tzv. pomezního hvozdu. Nejstarší smrky a jedle dosahují stáří 300 – 400 let.

Prastaré smrky a jedle vyčnívají vysoko z husté korunové klenby tvořené převážně bukem a udivují nás svými rozměry a zajímavými tvary kmenu. Nejvetší boubínský smrk „Král smrků”, který padl 4.12.1970, měl ve výšce 1,3 m od země obvod 508 cm, výšku 57,2 m a objem téměř 30 m3. Vedle tohoto velikánu nás upoutají i četné další stromy s neobvyklými růstovými deformacemi, jako jsou mohutné nádory, dvojáky, harfovité zmnožené kmeny, nebo smrky stojící na široce rozkročených chůdových kořenech a další růstové zajímavosti.

Schwarzenberský kanál je mimořádnou technickou památkou Jižních Čech. Jeho trasa vede těsně při státní hranici ČR s Německem a Rakouskem na území okresu Prachatice. Spojuje povodí řek Vltavy a Dunaje a překračuje tak hlavní evropské rozvodí. Tuto výjimečnou stavbu, jejímž projektantem a částečně i stavitelem byl lesní inženýr schwarzenberského panství Josef Rosenauer, nechal vybudovat Jan ze Schwarzenbergu. Stavba byla zahájena roku 1789 a s přestávkami trvala až do roku 1822. Po dostavení sloužil kanál k zásobování Vídně palivovým a stavebním dřevem. Plavební stoka začíná na česko-německé hranici u osady Nové Údolí na severním svahu Třístoličníku v nadmořské výšce 916 m. Až k osadě Jelení, kde prochází 389 m dlouhým podzemním tunelem, vede trasa kanálu převážně východním směrem. Tunel sám je rovněž technickou památkou.

Vstup do něj uzavírají z obou stran kamenné portály – horní je novogotický, dolní empírový. Od tunelu vede trasa plavební stoky východním směrem po svahu Plechého a přibírá zde vody Jezerního potoka vytékajícího z Plešného jezera. Na soutoku je postavena dřevěná Rosenauerova kaplička z roku 1818. Nedaleko obce Zvonková opouští kanál území ČR a vstupuje na území Rakouska.Pod zříceninou hradu Vítkův kámen se nakrátko vrací na naše území a pak již překračuje hlavní evropské rozvodí a vlévá se do řeky Mühl, která je levým přítokem Dunaje. Celková délka kanálu dosahuje 44 km. Zděné břehy mají vzdálenost 3,5 – 4 m a v obloucích jsou vyloženy žulovými plotnami. Průměrná hloubka koryta je 1 m. Dopravovaly se jím klády dlouhé až 24 m a oblouky musely být postaveny o takovém poloměru, aby nedošlo k vzpříčení dřeva. Na kanál navazuje několik bočních vodních smyků, které ho napájely vodou a také se jimi plavilo dřevo.

Svému účelu dnes již kanál neslouží, zůstal však zachován jako významné dílo vodní techniky.

Okresní město Prachatice je jedno z nejzdobnějších v jižních Čechách. Střed města s renesanční výstavbou byl vyhlášen městskou památkovou rezervací. Prachatice leží v Šumavském podhůří pod vrchem Libín ve výšce 561 m nad mořem na Živném (Belecském) potoce. Původní osada vznikla při obchodní Zlaté stezce, po níž se dopravovala do Čech sůl, a náležela již od 11. století vyšehradské kapitule.Stávala pravděpodobně na místě dnešních Starých Prachatic. Nové město bylo založeno na počátku 14. století kolem prostorného náměstí, v jehož rohu byl zároveň s městem stavěn také kostel.

Prvně jsou Prachatice uvedeny v roce 1323 jako město s právem opevnění. Po třicetileté válce, kdy byly Prachatice dobyty a zbaveny všech privilegií a majetku, začal úpadek města, který trval až do poloviny 20. století. Po staletí trvající stavební stagnace přispela k tomu, že vzhled historického jádra města z období pozdní gotiky a renesance se v podstatě dochoval do dnešní doby. Ve městě zůstaly zčásti zachovány hradby ze 14. století, které byly ve století 16. doplněny o druhý hradební pás s dělostřeleckými baštami. Součástí opevnění byla i bašta Helvít a mohutná gotickorenesanční Dolní brána, která se jako jediná ze tří dochovala do současnosti.

Nedaleko ní se tyčí nad Prachatice tzv. Žižkova skála. Jedná se o vypreparovanou křemennou žílu, z níž je pěkný výhled na město.
Jednou z nejstarších staveb města je gotický děkanský kostel svatého Jakuba na náměstí, který byl založen a stavěn současně s městem.

Jádrem Prachatic je obdélné náměstí s barokní kašnou. Jeho dominantou je pseudorenesanční budova nové radnice postavená v letech 1902 – 1903. Hodnotná renesanční stará radnice pochází z let 1570 – 1571.
V městském jádru zůstala dochována řada pozdně gotických (druhá polovina 15. století) a renesančních (16. století) domů, z nichž mají mnohé pručelí zdobené náročnými sgrafity (Knížecí dům, Literátská škola, dům Ždárských a další).
V bývalém domě Ždárských na náměstí je dnes umístěno městské muzeum, které soustřeďuje sbírky orientované na historii města a přírodní zajímavosti.

Nedaleko náměstí při silnici k nádraží stojí mramorová plastika – největší sluneční hodiny v ČR. Na jižním okraji města jsou bývalé lázně svaté Markéty. Významným rodákem z Prachatic byl Křišťan z Prachatic.